tady
hodkov, hodkov
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
skip to main |
skip to sidebar
A 29. dne stvořil Bůh Salem, a viděl, že je to dobré...
Až příliš dobré, pomyslel si. A tak se škodolibě ušklíbl a stvořil Počasí. A hned viděl, že je hnusné.
Jenže my, my jsme Salem, dívky a ženy silné a statečné, neklopýtneme na náledí a kupách sněhu a i kdyby hrom bil a blesky šlehaly oblohu metlou pekelnou, my se sejdeme zase.
A příště... příště už určitě bude krásně.... pro jistotu však nabalíme teplé-spodní-prádlo!
Tohle je naše kronika.
Až příliš dobré, pomyslel si. A tak se škodolibě ušklíbl a stvořil Počasí. A hned viděl, že je hnusné.
Jenže my, my jsme Salem, dívky a ženy silné a statečné, neklopýtneme na náledí a kupách sněhu a i kdyby hrom bil a blesky šlehaly oblohu metlou pekelnou, my se sejdeme zase.
A příště... příště už určitě bude krásně.... pro jistotu však nabalíme teplé-spodní-prádlo!
Tohle je naše kronika.
A rok uplynul. Den jedenáctý červnový jsme dožily a ve zdraví
(jak kdo) se znovu radostně shledaly.
A Počasí se slitovalo a štědře vynahradilo příkoří minulá a mnohé srdce radostí plesalo a rameno bílé se v paprscích škvařilo.
Havěť veškerá, hmyz bodavý, v tom čase slunečném, tetelil se na těle ztepilém a ssál krev naši jako mateřské mléko své.
Děti více již soběstačné, zabavily se samy hrou a užívaly si společnosti svojí. I choťové naši zalíbení našli vzájemné a u pra-zdroje Svijanského chuťové své pohárky jako dialogu vzájemného užívali.
I viděl to Bůh a řekl, že dobré věci opakovati je potřebné, by vyvážily strasti světa okolního.
A my - zopakujeme!
Však léta plynula a pouze virtuálních oblažení dostávalo se duším našim a mnohé odešly již za jiným oradostněním svým, leč věrná páteř hybná zůstalať přítomna v lásce své.
Jednou jsi Salem, pak dosmrti jsi Salem. Když důvěry nepotratíš naší a činy svými hrob svůj vratký nevyhloubíš.
Dlouhých čtvero roků uplynuloť než kolovrt událostí nových roztočen byl. Jaruna, patronka kdyňská v jho manželské Tomáše z Volfů osedlala a všechny skorem baby salemské v vír slávy té veliké uvrhlať. Počasí kdyňské kontrolováno jejím zrakem byloť a ustáleno jsa znepokojeno dosahem moci její.
Zde přijaly jsme ve svůj kruh Martynku, sestru naši.
My věhlas a slávu dalece nyní provoláváme a vytrváme. Opět se shledáme.
Dříve než brzy stalo se skutkem a přehrazení slapské stalo se útočištěm naším létapáně stejného. V dobré vůli zde setkání opojné s moky kvasnými v noc temnoširou hlaholilo, jal stroj ohňů burácet nocí se též, by potěšil oko naše. Potěr salemský starším opět a elektronikou vybaven příběh hororový natáčeti se jal, leč záznamůch jeho dochovalo se nijakých. Navštíven zámek byl spisovatelský a ve svornosti italská placka to obložená požrána byla s chutí.
Sletíme se znovu v hnízdo krákavé!
A jař s jaří se vsnoubila a avíza dobrá světlo nebeské spatřila. Slet výroční opět svolán byl a u městyse Břehy usídlila se grupa naše. Ve svornosti tanky v tank a hora kunětická, pak tvrz semtěšská dobyta byla. Drobotina jaký úkaz to zvláštní, zas o rok starší byla, když matky její omládly a zkrásněly vskutku, ve svornosti a srdci rovném, toť věru kouzlo kejklů salemských.
Novou členku Popelnou sestru vítámeť v objetí svém, za zvuků kvákavách kachnou luzenými.
My uzříme se znovu!
(jak kdo) se znovu radostně shledaly.
A Počasí se slitovalo a štědře vynahradilo příkoří minulá a mnohé srdce radostí plesalo a rameno bílé se v paprscích škvařilo.
Havěť veškerá, hmyz bodavý, v tom čase slunečném, tetelil se na těle ztepilém a ssál krev naši jako mateřské mléko své.
Děti více již soběstačné, zabavily se samy hrou a užívaly si společnosti svojí. I choťové naši zalíbení našli vzájemné a u pra-zdroje Svijanského chuťové své pohárky jako dialogu vzájemného užívali.
I viděl to Bůh a řekl, že dobré věci opakovati je potřebné, by vyvážily strasti světa okolního.
A my - zopakujeme!
Však léta plynula a pouze virtuálních oblažení dostávalo se duším našim a mnohé odešly již za jiným oradostněním svým, leč věrná páteř hybná zůstalať přítomna v lásce své.
Jednou jsi Salem, pak dosmrti jsi Salem. Když důvěry nepotratíš naší a činy svými hrob svůj vratký nevyhloubíš.
Dlouhých čtvero roků uplynuloť než kolovrt událostí nových roztočen byl. Jaruna, patronka kdyňská v jho manželské Tomáše z Volfů osedlala a všechny skorem baby salemské v vír slávy té veliké uvrhlať. Počasí kdyňské kontrolováno jejím zrakem byloť a ustáleno jsa znepokojeno dosahem moci její.
Zde přijaly jsme ve svůj kruh Martynku, sestru naši.
My věhlas a slávu dalece nyní provoláváme a vytrváme. Opět se shledáme.
Dříve než brzy stalo se skutkem a přehrazení slapské stalo se útočištěm naším létapáně stejného. V dobré vůli zde setkání opojné s moky kvasnými v noc temnoširou hlaholilo, jal stroj ohňů burácet nocí se též, by potěšil oko naše. Potěr salemský starším opět a elektronikou vybaven příběh hororový natáčeti se jal, leč záznamůch jeho dochovalo se nijakých. Navštíven zámek byl spisovatelský a ve svornosti italská placka to obložená požrána byla s chutí.
Sletíme se znovu v hnízdo krákavé!
A jař s jaří se vsnoubila a avíza dobrá světlo nebeské spatřila. Slet výroční opět svolán byl a u městyse Břehy usídlila se grupa naše. Ve svornosti tanky v tank a hora kunětická, pak tvrz semtěšská dobyta byla. Drobotina jaký úkaz to zvláštní, zas o rok starší byla, když matky její omládly a zkrásněly vskutku, ve svornosti a srdci rovném, toť věru kouzlo kejklů salemských.
Novou členku Popelnou sestru vítámeť v objetí svém, za zvuků kvákavách kachnou luzenými.
My uzříme se znovu!
Přispěvatelé
Pravidelní čtenáři
Žádné komentáře:
Okomentovat